České kořeny firmy Swarovski
Co se obvykle vybaví člověku, když slyší jméno Swarovski? Jistě křišťál a nikoliv malá česká vesnička v Jizerských horách - Jiřetín pod Bukovou, kde se 24.10.1862 narodil v rodině brusiče F.A.Swarovského syn Daniel Swarovski. Pracoval v dílně svého otce a rád experimentoval s broušením skleněných kamenů. Byl velmi technicky vynalézavý a v r. 1892 zkonstruoval mechanický brus poháněný elektřinou z vodního zdroje, který si nechal pantentovat. Říčka Kamenice protékající Jiřetínem ale byla příliš slabá, než aby ji bylo možné použít jako zdroj elektrické energie. V roce 1895, v době svých 33 let, Daniel Swarovski přemístil své podnikání do Tyrolska. Nedaleko Innsbruku, na březích dravé alpské řeky Inn, ve městečku Wattens mohla nová firma konečně využít hydroelektřinu jako pohon pro hromadné broušení a leštění skleněných bižuterních kamenů. Proslulost firmy Swarovski rostla a vždy se opírala o vysokou kvalitu a inovace. Na vedení firmy se od r. 1911 podíleli i synové Daniela Swarovskeho - Wilhelm, Friedrich a Alfred. Od r. 1913 začala firma vyrábět i svůj vlastní křišťál. Byl to další významný mezník v historii firmy.
Co je vlastně křišťál? Slovo pochází ze staré řečtiny (crystal), kde označovalo led. Tento výraz byl později používán také pro minerál, který se vyznačoval průzračnou bezbarvostí, optickou čistotou a značnou tvrdostí. Tento minerál bývá přesněji označován jako horský křišťál (rock crystal), aby se odlišil od křišťálu vyrobeného. Ve sklářství se o křišťálu začalo hovořit až v době, kdy se sklářům konečně podařilo odstranit zelený nádech nejstarších vyráběných skel (jako důsledek obsahu oxidu železa v píscích na výrobu skla). Sklo bez zeleného nádechu, zcela bezbarvé čiré sklo, vyrobili jako první v italském Muranu v 16. stol. Muranský křišťál však byl v důsledku svého chemického složení málo tvrdý. To neumožňovalo jeho rytí a broušení, tak obvyklé u horského křišťálu. Tento nedostatek se podařilo překonat českým sklářům. Na přelomu 16. a 17. stol. zdokonalili technologii sklářské výroby tak, že se český křišťál stal světovým pojmem. Nové chemické složení křišťálového skla umožnilo jeho dokonalé broušení a rytí. Postupem doby se nejen v Čechách, ale i v Anglii a ve Francii zdokonaluje technologie výroby křišťálu o obsah oxidu olovnatého, který podstatným způsobem zvyšuje jeho optické vlastnosti. Nyní se požaduje, aby vysokoolovnatý křišťál obsahoval nejméně 30 procent oxidu olovnatého, olovnatý křišťál minimálně 24 procent oxidu olovnatého. Křišťál musí rovněž splňovat požadavky na propustnost světla a dokonalou čistotu.
Swarovského křišťál je tak zářivý proto, že kromě skvělého brusu a leštění je vyroben s obsahem 32 procent oxidu olovnatého. V roce 1956 byla zářivost křišťálu Swarovski ještě zdůrazněna novou povrchovou úpravou, která byla pod označením AURORA BOREALIS vyvinuta firmou Swarovski ve spolupráci s Christianem Diorem. "AB" úprava, jak se ve zkratce říká, se používá dodnes v celém světě a ne pouze na křišťál.
